„Šerm je můj život, ale živí mě podnikání,“ říká olympijský vítěz Jiří Beran
Jako většinu země nás zaujal úspěch českého šermířského týmu na olympiádě v Paříži. Jiří Beran díky tomu ukončil svoji profesionální šermířskou kariéru krásnou bronzovou medailí. Proto hned, když jsme si všimli, že Jiří využívá Fakturoid pro několik svých projektů, rozhodli jsme se ho oslovit pro tento rozhovor.
Kdo je vlastně Jiří Beran? Zkuste se představit, pokud vás ještě někdo nezná.
Vystudoval jsem stavební fakultu ČVUT, takže jsem stavební inženýr. Většina lidí mě asi ale zná jako šermíře. Šermoval jsem 32 let, měl jsem nějaké úspěchy a kariéru jsem ukončil bronzovou medailí v Paříži. Během té kariéry toho byla spousta, ale to by bylo na dlouho. V roce 2006 jsem po tátovi převzal obchod s vybavením na šerm a tomu se teď věnuju nejvíc.
S manželkou máme také architektonický ateliér, pořádám teambuildingy, besedy a pracuju pro šermířský svaz, nebo olympijský výbor. Aktivit mám opravdu nespočet a všechno mě to baví. I sportem se bavím. Ale člověk samozřejmě potřebuje taky platit nájem, potřebuje někde získat peníze, a to mi přináší ten obchod s šermířskými potřebami. To je můj největší příjem.
Sportem se bavím, ale člověk potřebuje taky platit nájem.
Šermířský obchod jste převzal po tátovi. „Předává“ se u vás i samotný šerm tak trošku z generace na generaci?
Táta začal šermovat, když mu bylo 22. Předtím hrál fotbal, ale měl opětovně zranění a musel s tím na vrcholové úrovni skončit. Jeho tehdejší kamarád šermoval, tak si to táta šel zkusit a zamiloval si to. My jsme to pak jako děti se sestrou začali zkoušet, a i když jsme dělali spoustu jiných sportů, tak u šermu jsme zůstali. A já jsem u toho zůstal teda fakt dlouho. 😄
Kdy jste se do šermu pustil naplno?
Táta s kamarády v roce 1991 založil šermířský klub SC Praha – teď je to největší klub v republice a je nás asi 250. Ale pořád je to takový rodinný oddíl. Tehdy v tom roce 1991 jsem s tím šermem začal, ale trénovali jsme třeba jen dvakrát týdně.
Když mi bylo 14, nebo 15, začal jsem šermovat víc. Začalo mě to víc táhnout a chtěl jsem něco dokázat, takže jsem se tomu začal i víc věnovat. Do té doby jsem dělal i jiné sporty a spoustu dalších aktivit. Táta nás naštěstí do ničeho nenutil a chtěl, abych dělal to, co mě baví. I kdyby to měly být kuličky nebo hra na nějaký hudební nástroj, bylo by to jedno. Naši mě v tom podpořili a vytvořili mi pro to ideální podmínky. Bylo to moje rozhodnutí a myslím, že i díky tomu jsem u šermu tak dlouho zůstal.
Prý se věnujete i hře na bicí. Pomohlo vám to nějak při šermu?
Na bicí hraju už přes 15 let a je to pro mě i takový duševní relax. Je přínosnější, když se člověk neupíná jen na jednu věc, ale má víc věcí, které dělá. Ve sportu člověk nevyhrává pořád, a ne vždycky se mu daří, takže může nastat období, kdy člověk potřebuje nějaké jiné věci, které ho naplňují. Pak se to dá „skousnout“ mnohem líp.
U hry na bicí se člověk musí soustředit, je to nějaká fyzická námaha, a hlavně se potkává s kamarády. Normálně se lidi potkávají jednou za rok na půl hodiny. Já se s těmi lidmi díky bicím vídám každý týden a jsme v takovém neustálém kontaktu a vidíme, co se v našich životech děje, jak nám rostou děti a jak rosteme my.
Ovlivňuje hra na bicí vaši koordinaci při šermu?
Měl jsem spíš výhodu právě když jsem začal hrát na bicí, že už jsem měl tu koordinaci danou ze šermu. Potom se to tak nějak rozvíjí, protože on i ten sport je nějakým způsobem rytmický. Všechno to musí mít nějaké načasování a musí to být nějakým způsobem harmonické. Takže s tou hudbou to tak nějak koresponduje.
Nevím, co tedy rozvíjí víc, jestli ten sport, nebo hudba. Ale u sportu, když něco není úplně harmonické, tak to není nutně hned vidět. Zatímco u hudby to slyšíte a je to špatné. Spíš jsem ale díky šermu lepší bubeník. Na začátku byl akorát problém s tím, že u šermu používáme jen jednu ruku, takže ta druhá byla dost „volšová“.
Co byste doporučil někomu, kdo chce se šermem začít a být v tom úspěšný?
Nejdřív si to musí člověk vyzkoušet. Když si člověk nasadí masku a reálně si zašermuje, dá mu to úplně jinou perspektivu. Tomu se věnujeme taky – děláme teambuildingy, šermířské dny pro děti a další věci. A ti lidé, když si vezmou masku a kord a mají někoho bodnout, tak jim to dá úplně jiný vhled do šermu, než když to vidí třeba v televizi. Je to pro ně rychlé a neví, co se tam děje. V ten okamžik se člověk asi rozhodne, jestli ho to baví, nebo ne.
Většinu lidí to chytne. Třeba děti, když už s tím začnou, tak málokdy skončí. Ono to totiž rozvíjí nejen fyzickou zdatnost, ale i psychickou odolnost a je v tom nějaké překonávání sám sebe. Je to opravdu komplexní sport a člověk s tím může začít kdykoliv, bez ohledu na věk. Je to jedno, protože to tempo si člověk nastavuje sám a buduje si svůj styl. Takže i když se šermem začnete třeba v 60, nebudete sice budovat váš styl na rychlosti, ale můžete to vybudovat na taktice. Pak klidně můžete přechytračit i mnohem mladší šermíře. To třeba u fotbalu nejde.
Se šermem můžete začít kdykoliv, ať je vám osm, patnáct, čtyřicet, nebo šedesát. Je to jedno. 🤺
Zmínil jste práci s dětmi. Snažíte se šerm nějak více rozšířit mezi mladé lidi? Jak to funguje?
Víceméně objíždím školy, které se mi osobně ozvou. Je jich hodně. Myslím, že teď tak do dubna příštího roku budu mít co dělat. Takže já ty školy nevyhledávám, ty školy si najdou mě. O to větší váhu to podle mě má, to, že oni sami to chtějí a nikdo jim to nenutí.
Ve školách to probíhá tak, že většinou chvilku povídáme o šermu, potom máme ukázku zápasu a nějak do toho ty děti zapojíme, ať vidí, jak ten zápas vypadá. Potom si to můžou i vyzkoušet. Vezmou si masku, kord a jeden po jednom si zkouší dát jednomu z nás zásah, nebo si můžou samy zkusit šermovat mezi sebou s takovými plastovými kordy. Většinou je to celé tak na hodinu, hodinu a půl. Tohle děláme zadarmo, práce s dětmi pro nás není výdělečná činnost. Mě to baví, a když je na to čas, tak to dělám rád.
Snažíte se nějak udělat šerm zajímavějším i pro dospělé?
Proto pořádáme také ty teambuildingy pro firmy, kde už je z toho ale placený zážitek. Tam to máme postavené trošku jinak, tak aby si to každý zkusil. S tím jezdíme po celé republice, a když je zájem, děláme to i dohromady s besedou třeba o olympiádě, nebo o sportu. Můžeme klidně přijet i na večírek, všechno tam rozbalit, a lidi si pak šermují mezi sebou a udělají si turnaj. My jim ukážeme, jak na to a nějak to vedeme. Všechno to jde zařídit i na malém prostoru.
Na druhou stranu je prý o šerm v poslední době obrovský zájem, je to pravda?
Je to pravda. Krátkodobě se i stalo, že v některých klubech už nebyla kapacita, ale jen výjimečně. Ten zájem byl teď totiž celorepublikově skoro dvojnásobný oproti normálnímu stavu, což je super.
Jak moc je šerm finančně náročný?
Lidi si často myslí, že to finančně náročné je, ale není to tak. Klubové příspěvky na půl roku jsou u nás v republice v rozmezí 3000 až 5000 Kč. Za to většinou můžete trénovat dvakrát až třikrát týdně. U nás v klubu SC Praha třeba půjčujeme na půl roku celou výbavu zdarma, aby si to vyzkoušeli. A když potom chtějí pokračovat, tak si začnou dokupovat tu výbavu.
I kdybyste tu výbavu ale kupovali od nuly, tak to pro ty děti vyjde třeba na 12 000 Kč. Všechny ty věci jsou navíc certifikované a kvalitní, takže jim to vydrží dlouho, pokud z toho nevyrostou. A i potom často funguje to, že se rodiče mezi sebou domlouvají a třeba za menší částku odkoupí výbavu po jiných dětech. Tyhle ceny jsou stejné pro děti i dospělé.
Když se pak třeba ale dospělí chtějí nějak rozvíjet a začínají se šermem v pozdějším věku, můžou si zaplatit osobního trenéra. Ten stojí kolem 500 Kč na půl hodiny. To je samozřejmě lepší. Když se vám někdo věnuje individuálně, tak se v tom sportu rychleji posunete. Ten sport se nedá úplně „nakoukat“.
Šermířský obchod 5M fencing jste převzal až teď po ukončení kariéry?
My jsme nejprve měli jen kamennou prodejnu a táta neměl moc čas se tomu věnovat. To mi přišlo škoda. Takže jsem nám k tomu už během studia na vysoké škole založil e-shop. To byl asi rok 2003, nebo 2004. Byly to teprve začátky e-commerce a všechno to bylo ještě v plenkách. Během studia jsem na to ale taky neměl moc čas a až po dostudování jsem v tom viděl potenciál.
Stavařinu jsem potom dal trošku stranou a začal jsem se e-shopu věnovat naplno a všechno se to začalo měnit. Kamenná prodejna v Praze nám zůstala, pořád funguje a s e-shopem se nám povedlo expandovat i do Evropy.
Používáte Fakturoid – proč jste si nás vybral? A jaké funkce nejvíc využíváte?
Já už ani nevím, kdy jsem Fakturoid začal využívat. Dřív jsem měl nějaký software v počítači. Už ani nevím, proč jsem ho přestal používat. Něco mi tam přestalo vyhovovat, tak jsem hledal nějakou online alternativu, ideálně s vystavováním faktur z mobilu a tak. Přestože si e-shop teda řešíme jinak, máme u vás už několik účtů: já, spolek a architektonický ateliér. U každého účtu využíváme něco trošku jiného.
Třeba u těch teambuildingů jsme přešli na tu vyšší verzi, protože jsme potřebovali tvořit nabídky. Líbí se mi i to, jak ty faktury vypadají. Má to hlavu a patu, je v tom systém, a můžu si to rychle přepnout z češtiny do angličtiny a posílat do různých států. Šetří mi to čas a to, že to vypadá dobře, za mě funguje jako taková vizitka našeho podnikání. Navíc můžu rychle cokoliv vyexportovat pro účetní, podívat se na přehled, a pod jedním účtem se rychle přepínat mezi třemi firmami. Nevím, jak vypadají ty konkurenční služby, ale u vás se mi hodně líbí ta vizuální stránka a uživatelské rozhraní.
Za rozhovor moc děkujeme Jiřímu Beranovi, olympijskému šermíři a majiteli šermířského obchodu 5Mfencing (5M s.r.o.)
